Imprese z Arménie

Motto: "Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami. Království náleží dítěti." (Hérakleitos) - Měl tvář pokrového hráče, ale oči, které se náhle dokáží poddat světu jako oči nevinného a rozmarného dítěte. Nevím proč, ale jeho hlas, to, co řekne, mi přišlo od začátku důležité. Začalo to tak, že jsem se rozhodl jít znovu do Procesu - do toho klubu dolů po schodech hned vedle mého hotelu Crazy Hostel, kde se zaručeně vždy něco semele. Ale věděl jsem, že jestli má mít můj příběh nějaké pokračování, tak tak stane jediné díky tomuto magickému místu. Chce to ale odvahu ke skoku, protože ten proces předtím jsem ještě dost trávil (a můj trávicí trakt mi to dával poznat). Tentokrát tu bylo klidno a prázdno. V rohu seděla na krátko ostříhaná tmavooká dívka, vytáhla skicák a začala mě portrétovat. Přisedl jsem si k ní a začali jsme si povídat. Bylo to moc milý a když jsem ji odvyprávěl příběh uvedený v kapitole Setkání, smála se, až hlavou skoro narážela na desku slovu: &q

Seznam památek v Arménii podle mého osobního indexu impresivnosti (toho, jak moc mě které místo dostalo a jak moc ho doporučuji k navštívení). Maximum je 12, minimum 0. Pokud si necháte ujít 12kovou památku, bude váš hryzat špatné svědomí, pokud vynechate 1čku, nic se nestane. Můžete si tak naplánovat trasu památek, které chcete vidět, pokud máte málo času nebo pokud chcete zohlednit, které památky máte při cestě. Jednička neznámená "špatná kvalita", spíše jde jen o pořadí, co určitě neminout podle mého subjektivního vkusu. My personal Index of impressivness: Geghard monastery 12 Makaravank 9 Genocide museum 9 Tatev 7 - 9 (depends by time you spent here) Garni temple 9 Noravank 8 Gyumri city (cathedral & center) 8 Marmashen monastery 7 Haghartsin 7 Carahunge observatory 7 Khor Virap 5 + 2 for Ararat view = 7 Cascades Complex with galleries in Yerevan 6 Zvartnots complex 6 Erebuni fortress & museum 5 Saint Gregory the Iluminator cathedral in Yerevan 5

Nebe je tu blíž. Nad horskou okrově žlutou stepí krouží sokol. Dnes jsme seděli u jezera obklopeného skalami u hranicích s Tureckem. Připadalo mi to, jako kdyby tam seděl první kmen na úsvitu světa. Za námi trosky chrámu z 10.st (Marmashen), křesťanský, ale v sloupoví kolem ještě něco z antiky. Druhé největší město Gyumri. Je takové správně zatuchlé, staré, na rozdíl od kosmopolitního Jerevanu, který už je do Paříže, tak Gumri je echt Arménie. (Lidé z Jerevanu o lidech z Gyumri dělají legraci pro jejich dialekt a konzervatismus). Po ulicích se plíží ruzně poznamenání lidé (postižení nebo žebráci), dědové jsou víc dědkovští, báby víc bábovský a kněží - Halíci - tak z 16. století. V hlavním chrámu bylo husto, že by se mlha dala krájet, kadidlem, lidmi i energií. Síla světa ještě před vynálezem reflexe a osvícenství. Celé město se obléklo do gala, protože slavilo výročí svého vzniku. Ulicemi hrála dechovka a arménská nostalgická hudba, chodily průvody, všichni příjemně korzo

Na obrázku je Komitas, slavný arménský skladatel a sběratel lidových písní, citlivý, krásný umělec, oddaný svému národu. Je zachycen ve chvíli, kdy si pro něho přišla turecká policie. Proč? Turečtí politici (mladoturci,  kteří plánovali arménskou genocidu), postupovali takto: 1/nejprve zlikvidovali arménské muže ve zbrani (museli narukovat do turecké armády za 1. světové), tim zůstaly arménské ženy a děti nechráněny,  po té 2/zatkli arménskou elitu (asi 800 lidí, kam patřil i Komitas) a pak 3/ už byla otevřená cesta k tomu nahnat z celé osmanské říše bezbranných 2,5 milionů Arménů  do pouště, kde nebudou svědkové. Skoro.. Brutálnímu vyvražďování, týrání a znásilňování přihlíželi tehdy němečtí důstojníci (fotí se na hromadách kostí obdobně jako potom ve svých, už technicky inovovaných, lágrech). Byla to apokalypsa, Peklo na zemi, cílem bylo několika-měsíční týrání a umírání za živa. Nikoli "jen" sterilní vyhlazení. Evropské státy tehdy vyslaly jen formální nótu, nikdo

Arméni jsou neobyčejně pohybově a tanečně nadaní. Dokonce mají tanec jako předmět ve škole. (Je v tom cítit ozvěna Indie. Taneční gesta "mluví"). Zažil jsem i jak tančí v zapadlých putykách, přirozeně a přitom rafinovaně. Je fascinující to sledovat. Všichni jsou v tomto smyslu rození umělci. Také musím zmínit, že tyhle staré národy (i co jsem zažil u Syřanek, které jsem potkal v Praze), jejich kultura je tu mnoho tisíc let do minulosti, mají jinou emoční inteligenci. Emoce se tisíce let kultivovaly a předávaly z matky na dceru. Když člověk pozoruje třeba i Rusky (také mladý národ), tady v Arménii, je v tom obrovský rozdíl. Ruska je v podstatě čitelná jako podběl u asfaltky, někdy s větší vrstvou rtěnky. Je explicitní svými gesty i oblékáním. U Arménky to tak není. Ruska je vůči ní v podstatě vulgární. Do toho rozdílu zatím neumím proniknout a vidět skrz to, ale nazval bych to jako podivuhodná směs emoční inteligence, empatie dobře promíšené s neprvoplánovou racionalitou (sc

Motto, zaslechnuté v baru, kde hráli tradiční lidovou arménskou hudbu: "To dobré nové je jen to staré, na které jsme si znovu vzpomněli." Arménský koňak:  hřejivý, měděný, laskavý, rozpouštějící všechny mráčky. Poslat ho do Skandinávie a při explozi na jazyku roztajou rampouchy v celé ulici. Díky arménskému koňaku Churchill přežil Londýnskou mlhu za války. (Každý den prý dál jednu láhev). Některé koňaky jsou jako jemné a sladké zkaramelizované zlato. Jiné, ty starší, jako silné a hořké kořeny proplétající se pod Kavkazem. Jídlo a ceny Jídlo je všude výborné, hlavně jogurty, med, ovoce, zelenina. (Polovina obyvatel pracuje v zemědělství, vše je rovnou ze zahrádek). Šašliky božské, darmo mluvit. Ceny pro nás nižší, neluxusní zboží asi za polovinu. Voda ve fontánkách na ulicích Jerevanu: 0kč (dobrá a všichni místní se zde svlažují). Nanuk u vyhlášené památky: 5kč. Ostružiny, kukuřice nebo jiné ňamky u silnice: 15kč. Minerálka, limonáda, kola, kafe v automatu: 5-10

Tbilisi Mé první dojmy: Tbilisi jsem zastihl za tmy ještě před úsvitem. Lidé se vraceli z tahu, plížili se toulaví psi. Ticho, tma. Dorážející taxikáři. Prošel jsem si hlavní třídu, vévodil jí sloup sv. Jiří bojujícího s drakem. Nic mi tu však k srdci nepřirostlo, jímala mě jakási úzkost; obsluha kavárny byla odměřená; měl jsem pocit, že sem nepatřím. Jen zmíním gruzínský fyzický prototyp (v letadle z Istanbulu jelo smíšené gruzínské družstvo házené nebo čeho, tak jsem je mohl dobře pozorovat). Gruzínský typ se podobá tváři z byzantských fresek: něco řeckého s něčím slovanským a ještě nečím co je právě jen gruzínské: velké oči, pravidelně klenuté oblé obočí, světle hnědé hodně kučeravé vlasy, světlá pleť. Skoro si lze přimyslet sotva znatelné pihy, jako u zrzavých lidí, ale jen náznak toho. Když by se řeklo řecký slovan, nebylo by to daleko od pravdy. Gruzínská krajina směrem z Tbilisi na jih do Jerevanu působila suše a pustě, viděl jsem hodně vojenských objektů, ležel na mě smutek.

Před dvěma lety jsem vycestoval na měsíc do Kolumbie . Nyní  se chystám 14 dní do Arménie. Zdá se, že mě lákají okrajové výspy křesťanského světa (Španělské kolonie / Kavkaz), kde se křesťanství (Evropa) už proplétá s něčím jiným. Jakoby na hranicích naší kultury bylo lépe vidět, čím ona je, než v jejím samozřejmém středu, protože na hranicích s jinými kulturami se za ni musí tvrdě bojovat. Současně však nemožno nenasát vlivy sousedních kultur: na těchto místech vzniká zvláštní kvas. (To se promítá do jejich úžasné hudby). Proč Arménie? Ve 23ti letech jsem se zamiloval do Arménky žijící v Praze. Ta láska tehdy nedopadla, ale podnítila můj zájem o tuto exotickou zemi, o její hudbu, lid a krajinu. Já jsem si prostě zamiloval i tu zemi, aniž bych tam kdy byl. Mám pocit, že ji znám. Když se dívám na velké fotografie té krajiny, něco mi říká: tady jsi doma. Jedna kamarádka Šamanka o mě před pár lety měla sen, líčila mi nějaké obrazy vesnického stavení s kuchyní s kachličkovými kamn