Arménská genocida

Na obrázku je Komitas, slavný arménský skladatel a sběratel lidových písní, citlivý, krásný umělec, oddaný svému národu. Je zachycen ve chvíli, kdy si pro něho přišla turecká policie. Proč? Turečtí politici (mladoturci,  kteří plánovali arménskou genocidu), postupovali takto: 1/nejprve zlikvidovali arménské muže ve zbrani (museli narukovat do turecké armády za 1. světové), tim zůstaly arménské ženy a děti nechráněny,  po té 2/zatkli arménskou elitu (asi 800 lidí, kam patřil i Komitas) a pak 3/ už byla otevřená cesta k tomu nahnat z celé osmanské říše bezbranných 2,5 milionů Arménů  do pouště, kde nebudou svědkové. Skoro.. Brutálnímu vyvražďování, týrání a znásilňování přihlíželi tehdy němečtí důstojníci (fotí se na hromadách kostí obdobně jako potom ve svých, už technicky inovovaných, lágrech). Byla to apokalypsa, Peklo na zemi, cílem bylo několika-měsíční týrání a umírání za živa. Nikoli "jen" sterilní vyhlazení. Evropské státy tehdy vyslaly jen formální nótu, nikdo nic neudělal, a tak se už tehdy připravila půda pro genocidu následující. Hitler kolem 1930 s šibalským úšklebkem říká: "Kdo si dnes vzpomene na genocidu Arménů?"  Komitas, který viděl, co se dělo s jeho národem, zešílel, zlomil se smutkem a strávil zbytek života na francouzské psychiatrické klinice. Jeho oči a tvář pak připomínají... neumím pro to najít slova.

Víc než 30 zemí včetně Německa a České republiky genocidu uznalo. U památníku za každý tento stát stojí zasazený smrček. Kolem zní arménské smutné hymny. Zajímavé je, že Izrael genocidu neuznal.

Asi 6 mladoturků, kteří nesli odpovědnost za genocidu, zemřelo v následujících letech arménskou rukou. Turecko odmítá uznat, že šlo o genocidu, má vlastní verzi událostí ("potyčky" se ztrátami na obou stranách) a po oněch mladoturcich jsou v Turecku stále pojmenovány ulice: jsou to doma hrdinové. Turecko nechce měnit svou propagandu - a zřejmě se chce vyhnout reparacím, které by při uznání genocidy mohly následovat. Kulturní genocidou se pak rozumí to, že Turci mění toponomii celé krajiny, města, řeky a hory ve východním Turecku dostávají nový, nearmenský název. Chrámy a chačkary jsou ničeny. Přežilo tam a stále žije asi 300tis Arménů, kteří tehdy přijali muslimskou víru, aby se vyhli genocidě. Tančí spolu, držíce se kolem ramen.

Dnes se shodou okolností konala na náměstí folklorní slavnost, kde hrají a tančí lidové skupiny. Tento večer byl věnován Komitasovi. Sesbíral 3000 arménských písní, 1200 se jich dochovalo. Pro Armény má folklor a společný tanec jiný kontext než naše lidovky. Znamená: pokud si tyto tradice uchováme, pokud budeme jednotný kmen, přežijeme. Jako jsme už přežili 6000 let.

Je hrozně lehké po vidění detailů této tragédie, pocítit k Turkům nenávist. Ale jedna věc je politika, druhá jsou lidé. Lidé v Turecku, Sýrii, Arménii, Íránu - nejsou až tak odlišní. Mladí lidé z obou národů, kteří cestují, to chápou.

Martyros Sarian: Masky (detail)