Starobylé Gyumri

Nebe je tu blíž.

Nad horskou okrově žlutou stepí krouží sokol.

Dnes jsme seděli u jezera obklopeného skalami u hranicích s Tureckem. Připadalo mi to, jako kdyby tam seděl první kmen na úsvitu světa. Za námi trosky chrámu z 10.st (Marmashen), křesťanský, ale v sloupoví kolem ještě něco z antiky.

Druhé největší město Gyumri. Je takové správně zatuchlé, staré, na rozdíl od kosmopolitního Jerevanu, který už je do Paříže, tak Gumri je echt Arménie. (Lidé z Jerevanu o lidech z Gyumri dělají legraci pro jejich dialekt a konzervatismus).

Po ulicích se plíží ruzně poznamenání lidé (postižení nebo žebráci), dědové jsou víc dědkovští, báby víc bábovský a kněží - Halíci - tak z 16. století. V hlavním chrámu bylo husto, že by se mlha dala krájet, kadidlem, lidmi i energií. Síla světa ještě před vynálezem reflexe a osvícenství.

Celé město se obléklo do gala, protože slavilo výročí svého vzniku. Ulicemi hrála dechovka a arménská nostalgická hudba, chodily průvody, všichni příjemně korzovali. Bylo to jako z Coppolova filmu Kmotr, něco že Sicílie. To město bylo založeno někdy za časů Starého Řecka (8.st. př. Kr.) Všichni se slavnostně oblékli, dívky a chlapci v krojích mávali z balkónu průvodu se starostou v čele. Pekařky vesele prodávaly chléb za pár korun. Fešní strážníci a policistky v modrých hezkých uniformách se hrdě a manekýnsky opírali o svá auta. Všichni měli svůj den. Ženy ve svátečním se pyšně nosily a děti si nechávaly na tváře namalovat arménské vlajky. Je to jako kdyby starověké Athény ještě nějak přežily (perské a osmanské drancování), sevřené v horských úbočích, zakonzervovány a trochu impregnovány Sovětským svazem, aniž by cokoli ztratily ze svého svérázu (budova kina má stejnou architekturu jako naše školy a kulturní centra vesnic ze 70' let).

Obličeje lidí jsou klasicky řecko-arménsky krásné, anebo také zjizveně propadlé a deformované těžkým životem jako ze středověkých maleb. Děti jsou překrásně roztomilé. A v dialektu řeči a melodií je také něco z Indie. Třeba arménská přípona města Dili- džan znamená něco jako "milý, drahý", obdobu toho mají Indové, když se stejně jako Arméni přátelsky oslovují (asi jako my máme zdrobněliny) - ale tu hindskou příponu si ale teď nevybavuji. Také musím zmínit, že Arménech je něco cigánského (hlavně když sprostě nadávájí), ale v nejnoblesnejší variaci (cigánská aristokracie). Asi jako kdyby s Řeky a Židy sdíleli nadání pro vědu, obchod, matematiku (dali světu spoustu vynálezů - dejte si do googlu) - a s Rómy, Iránci a s Indy nadání pro tanec, pohyb, drama, herectví. Spojují v sobě to hezké z východu a západu, na jejichž pomezí se nacházejí.

Když se rozjede divoký tanec a zpívání, vydávají takový berberský výskot jako národy z pouště.

To všechno se tady prolíná.