Arménská žena
Martyros Sarian: U studny, horký den (1908) * Arménská žena je poklad nad poklady. Nemám slov pro ten zázrak. V ní spí kouzlo celé země. Všechny hory, řeky, pláně, lesy, pole, sady, to vše plodící, je nějak každou ženou; každá žena je duchem této krajiny. Sama Gaia tu cosi hlídá; cosi krystalického a původního. Ona je jako srnka. Divoká v tom smyslu, že ji nelze zlomit; pokusís-li se o to, zničíš ji, buď je to plně ona ve své původnosti; anebo, pokud se pokusíš ji zlomit, zničíš ji a její duch odejde. Už by to nebyla ona. Musíš ji vzít celou, jak je. Ona zůstává divoká; i když sklízí obilí. Přitom je věrná tradici, zemi, matce a otci. Té šlépěji nekonečna směrem dozadu. Je vrostlá do země a svých předků, opírá se o ně. To ji dává klid. Je divoká i klidná. Koření v dávnověku a její oči jsou svěží a velké. Pamatují úsvit Sumeru s jeho hodovními síněmi a všemi dvorskými intrikami a etiketou. To byla pro ni mateřská školka. To všechno saje s mateřským mlékem. Dětská roztomilost přechá