Co mají společného Čechy a Arménie ?

Obě země jsou malé, ale nacházejí se na strategickém středu šachovnice. Kdo vlastní tento střed, ovládá celý region. Z toho pramení následující.

Obě země se tím ocitají pod náporem několika mocností, které se přes ně převalují. V našem případě ne to Německo a Rusko. V případě Arménie je to Řím, Persie a Rusko. (Za Řím si později dosaďte Byzance a Osmany).

Obě naše země byly ruskými satelity. Jsme v jeho zájmové sféře doposud.

Obě naše země tvoří jakousi střechu z hlediska rozvodí řek, které tu pramení a které pak směřují k různým mořím. Obě země jsou vnitrozemské, spíše horské a výše umístěné než okolní země. Tato střechovitost je nějak hluboce symbolická, ale prozatím to nemám ještě důkladně promyšlené. Jen zde něco větřím.

Oba naše národy jsou merkurovské (hermovské). Znamená to: obchodnické, přizpůsobivé, s talentem pro vyjednávání, a smyslem pro humor, se smyslem pro víceznačnost, hravost, jazykovou a literární šikovnost, cestování, šibalství, hermetismus a šamanismus. Zkrátka mazané hlavičky, co si to umí spočítat. (Patřili by sem i třeba Féničané, Portugalci a Benátčané, ale paradoxní je, že my a Arméni nemáme moře). Jsme merkurové vnitrozemští, ba střešní, co spravují jakési cesty vnitřní, co se pohybují na rozhraní velkých říší a pravd a my mezi nimi umíme obratně chodit. 

I naše vodstvo je vnitrozemské, tzn. jsme u pramenů něčeho. Nevšímáme si toho, ale odtud pramení vodstvo, které pak napájí mnoho velkých krajin. Co z toho vyvodit, zatím nevím, ale opět zde tuším symbolickou hloubku.

Oba naše národy přežily tam, kde mnoho sousedních, podobně velkých bylo vyhubeno. Nějak jsme si to uhájili. A jednak asi máme něco, co stálo Hospodinu nás v pestrosti světa uchovat. Byť stranou světa, něco tu schraňujeme.

Obě naše země jsou jakousi zahradou, zahrádkou. O té české to snad netřeba rozvádět. A Arménie je zahradou pod Araratem, jakousi dávnou líhní homo sapiens.