Sladké Meghri

V noci jsme překročili zasněžené horské průsmyky a dorazili do nejjižnějšího města Arménie: Meghri. Ze zahrad tu koukají granátová jablka a kaki. Přes řeku Arax jste už v dávné Persii. Cítím to na první vteřinu, onu atmosféru ve vzduchu; já vím hned, kde jsem.

Proč Meghri? Před pár dny se probudím v Jerevanu a první myšlenka při probuzení: "megri". Co to je megri? Dávám do googlu. Aha, město tam na jihu. Tak tam teda pojedu. Nebudu oponovat svému nevědomí.  Ví dobře, co já nevím. 

Bydlíme u rodiny, po stěnách orientální koberce. Útulné pokojíky. Babuška hned přichystá pro návštěvu. Narek spěchá do magazínu pro něco na zub. Máme hektolitry vodky. A něco kyselé červené k tomu taky. Asi řepa. Vlastně, skromný stůl se prohýbal dobrůtkami.

Připíjeli jsme na boha, který nás spojil, na přátelství, na rodiče... a poslední přípitek byl na posvátný oheň mezi námi, který nás hřeje v tomto domě, kde jsme našli útočiště.  Majitel domu je voják, který domácí oheň udržuje v útulné palírně na dvorku. Baňky tam kapou jako v alchymistické dílně. Kdosi prý už jsem také přijel na základě snu. Takže, v Meghri, nic nového. 

Cítím se tu tak dobře. V noci se mi zdálo o talíři plném slehačky, jak jí mám před sebou. Stačí se do ní ponořit.

Narek a Ani mi vyprávěli tolik zajímavého (byly to hodiny vyprávění) a jejich oči byly po čas večera moc smutné. Na konci večera jsem se dozvěděl, že jsou pár. Mě to nedošlo! Tak skvěle jsou sehraní.

Je temná noc.  Ale až se rozední... 

Megri se vylouplo jako malý Eden, boží zahrádka s tím nejsladším ovocem: granátová jablka a kaki (sladké tvrdé ovoce se vzhledem jablka). Tady bych chtěl mít svou zahrádku. Za městem plyne řeka Arax a za ní pouštní skály Iránu. Ale ve vykoupání brání hraniční ostnatý drát. Škoda, tak blízko, ale nemohu se té řeky dotknout. Vidím na ní rákos a flóru už jinou než je v našem pásmu. Za ní už mává Babylón a Indie. Jeden perský šáh měl prý plán: vystěhovat všechny armény do Persie a nechat misto Arménie jen prázdné hory. V takovém případě by útočící Turek v horách vyhladověl a do Persie nedošel. Jenže Arméni buhvíproč milovali tu svou skalnatou hroudu, a tak jich za trest sto tisíc nechal utopit v Araxu. Mnozí žijí v Iránu dosud (a jako křesťané pančují pro muslimskou většinu alkohol). A prázdná místa v Arménii byla zaplněna Armény ze západní Arménie, tzn. z Turecka. Tato příhoda ukazuje, jak mocni byli Šáhové a Osmané a že Arménie byla vždy nárazníkové pásmo mezi velmocemi.

Chtěl jsem se do těchto míst podívat, protože jsem v galeriích v Jerevanu vždy citil ty perské jemné vlivy a propojky, jakousi duševní spřízněnost, která by v MBTI typologii korespondovala s NF (intuice  + cítění). Obojí patří k Arménům i Peršanům. K Turkickým národům ale už určitě ne. Když projíždíme kolem vojenských hlídek, Ani vždycky volá: ty oči - ty oči - naši vojáci mají jiné oči než Azeři. Kromě genů je to pravě to pohádkově dětsky zasněné NF, co skrz tyto civilizace prozařuje. Protože jsem sám NF typ (ENFP), tak je mi tu tak příjemně. To, co je u nás v čechách v menšině, je tady převažující atmosféra. NF lidé si tu mohou medit (Meghri je od slova med). V Čechách je převažující norma STJ (smysly, myšlení, plánování), což pro NF typy vytváří poněkud studenou mřížku a bere pocit "'domova". Já se tu cítím jako ryba ve vodě, ale když jsme po cestě narazili na Američana a Němce (ST typy), přišlo mi, že se právě neumí na přátelské a vstřícné Armény naladit a působí prkenně a distancovaně. V Čechách klademe důraz na výkonnost, funkčnost a správnost (STJ), zatímco (NF) hodnoty jsou být lidský a jednat od srdce. Ona ta arménská ekonomika pak sice není takový zázrak, ale když o půlnoci zazvoníte u cizích lidí, tak vám ustelou a ráno jste nejlepší přátelé a posíláte si pohledy. 

Shrnutí: pro NF typy může lehce ve střední Evropě vznikat pocit, že s vámi něco není v pořádku. Ve zkratce: Malý princ v montovně Škodovky. Proto návštěva kavkazsko-iránského prostředí může představovat něco jako lázně. Tady se nikam nespěchá, tady se je a tajemný kismet k vám všechno přivane. 

Vzpomínka: naučil jsem své průvodce Ani a Nareka pár frází česky. V jednom chrámu jsme potkali skupinku tří Čechů. Hned, jak jsme se představili, Ani všem říká: Miluju tě. Miluju tě. Později mi říká: oni byli moc fajn, měli milou energii, hlavně ta Zuzka, oni nebyli jako ten Američan.

Přes všechnu sladkost jihu, se cítím hrozně unavený. Prodělal jsem nemoc a zažil a slyšel hrozně moc smutného a závažného, na co smrtelník nemá odpovědi.  Může je jen vyslechnout a být s těmi lidmi. Milovat je.