Setkání uprostřed mostu

Dnes mi došlo něco nového. 

Že jsme a jste uvnitř knihy.

To mě dosud nenapadlo. 

Pro vás je to jasné, protože ji právě čtete. Pro mě je to jasné až teď.  Došlo mi to v muzeu Lusik Aguletsi a když mě paní ubytovávala v apartmánu přes airbnb. Obě se mě ptaly: proč tu jsem? A já řekl spontánně: na prázdniny, ale také abych o Arménii napsal knihu.

A když jsem dnes seděl na kafi s X., říkala mi, že s M. četli, co jsem o nich včera a před dvěma lety napsal (použili šikovný překladač) a že se museli usmívat a jaký to byl pro ně skvělý pocit, být uvnitř toho. Čeho vlastně, že jo? Kromě toho, co stále vzniká a my nevíme, co to bude, to bude přinejmenším kniha, kterou právě čtete. Pro vás to překvapení není, protože ji právě čtete už nějakou dobu, ale pochopte já jsem tepve v této přítomnosti, kdy se to rodí. 

A dochází mi krásný pocit, že tahle kniha přivede do Arménie spoustu lidí a že je tedy mostem, o kterém jsem snil. A jestli jste dočetli až sem, tak po tomto mostě právě kráčíte. A jestli jste ušli ten kus cesty až sem, tak jsem šťastný a vše mělo smysl.

Protože jsem si při rozhovoru s X. vybavil onu scénu z Nekonečného příběhu, kdy Átrej smutný a zklamaný přijde před královnu Fantázie a říká jí: já jsem selhal. Nepovedlo se mi přivést lidskou bytost do našeho království. Všechno zanikne.

Ale ona mu řekne: kdepak Átreji, nezklamal jsi. On už je tu, je tu s námi. Přivedl jsi ho. To lidské mládě, tu lidskou bytost. Přivedl jsi ho až sem.

A tak, jestli jsem vás přivedl až sem, znamená to, že most je otevřen a proudí po něm lidé.

V této chvíli po něm procházejí čtenáři z jedné země do druhé.  Přicházejí po tomto neviditelném mostě mezi oběma zeměmi, oběma kulturami a ohmatávají to tajemné kouzlo toho druhého i toho svého, viděné nyní jinýma očima.

A jestli i vy jednou stanete na druhém břehu a budete po té zemi chodit, budete se dotýkat míst, kde já jsem chodil, ony se budou dotýkat vás a budou k vám mluvit jazykem vašeho srdce, pak nebude šťastnějšího člověka na zemi, než jsem já. A protože to všechno už vlastně je, je právě teď, když to píšu, tak už šťastný jsem, jsem šťastný jako král, který objevil svůj poklad a se všemi se o něj dělí a čím víc se o něj dělí, tím je bohatší, protože si nic nenechává pro sebe. Mluví jazykem svého srdce a ti, kteří si až sem našli cestu, tomu rozumí. 

Nechť je tato kniha mostem mezi našimi krásnými zeměmi a ať vznikají a pokračují další tisíce nekonečných příběhů při nichž potkávate a poznávate (a milujete) sami sebe.

Amen.